Ve třpytu sněhu na mírném břehu,
v odlesku z paprsků našla sem něhu.
Našla sem něhu, co s vodou v běhu
do řeky odplynula v roztátém sněhu.
Voda se zvedla, další sníh snědla.
Myšlenka, co odplynula, s jinou se sběhla.
Jak banán se šlehačkou dřív než se dojí,
něco se rozbíhá, něco se pojí.
Staré se rozpouští, nové se tvoří.
Proud dravé řeky, co ledy boří.
Na hladině řeky odráží se věky,
každý odlesk reality, dotek je měkký.
Dál, dál teče řeka má,
dál, dál zpívám do rána.
Dál, dál cesta daleká,
dál, dál nese člověka.
Dál, dál vidím za obzor,
dál kolem zní řeky chór.
Dál, dál, mezi štíty hor,
dál, dál...
Průzor.
