Zem zdobila barvami květy, zem polila silou svá pole.
Těm, kteří se v životě spletli, vložila do vínku nové životní role.
Zem usnula z večera v slasti, sem položíš hlavu i ty.
Těm, kteři se ocitli v pasti, na rameno zaťukáš svoje city.
Za dechem polí, za vůní růží, za tichem kamení, strání a luk.
Za světlem světů, hebkostí kůží, vyběhneš z chatrče, už nejsi kluk.
Zem roztáhla nad tebou křídla, zem svlažila rosou tvé tváře.
To jediné, co ti už zbývá, je zem, radost, tvůj sen, světlo a záře.
Na lukách pod širým nebem, zářící rej všech tvých snů,
v nich najdeš i sebe, posbírej cáry všech snů do dalších dnů.
Za dechem polí, za vůní růží, za tichem kamení, strání a luk.
Za světlem světů, hebkostí kůží, vyběhneš z chatrče, už nejsi kluk.
