1. Vzpomínám na první rady do života,
všechno se to po těch létech v hlavě motá,
to se mi zdá, to se mi dá, to se mi zdá.
Dospělí to s dětmi přece dobře myslí,
odnaučí slepě věřit na nesmysly,
to se mi zdá, to se mi zdá, to se mi zdá.
To se všechno zcela jasné zdá.
2. Bohatý je, kdo se drží poctivosti,
ostuda a výsměch patří nadutosti,
to každý zná, to každý zná, to každý zná.
S velkým srdcem přežiješ i týden v poušti
a opravdová láska zrady nepřipouští,
to každý zná, to každý zná, to každý zná.
Přesto se to často nestává.
Ref.:
Co nás to učí, říkanky do pohádky, s nevinnou duší provádí kruté hrátky.
Co z toho mají, proč pravdu nám nepoví? Že prý jsou už lidé takoví.
3. Dneska v noci v kruzích mojí vášně se toč,
ráno na mě zapomeň a neptej se proč!
To se mi nezdá, to se mi nezdá, to se mi nezdá.
Kdo byl včera kamarád, je dneska cizí,
dívej se, jak z téhle frašky smysl mizí,
To se mi nezdá, to se mi nezdá, to se mi nezdá.
Ideálů měl by ses prý vzdát.
Ref.:
Co nás to učí - rodina, práce, školy, na malém hřišti jak na bitevním poli.
Jsme vůbec lidi, nebo jen šelmy divý? Život je prý nespravedlivý.
Schizofrenní výchova již po staletí připravuje nás pro dva cizí světy.
Jako děti chystáme se do ráje snad, když povyrostem, hned nás začnou do pekel hnát.
Kdy asi přestávají nás bavit pohádky? Kdy slova povzbuzení nahrazují nadávky?
Kdo nespletl si vlastní sny s haldou smetí, připadá si jako stařec ve dvaceti.
To se mi zdá... (To se ti nezdá 3x)
Pravidla znám... (Svět ještě neznáš 2x)
Kdo pravdu má..? (Odpověď nemám 2x)
A kdo jsem já..? (Vyber si sám 2x)